Konečně (!) jsem se dostala na rekonstrukci bitvy tří císařů. Bylo to super, i když zima udělala své a krk se hlásí o pozornost...
Ze skupinky lidí, co měli v plánu tam jet, jsem nakonec zůstala jen já a Yami. I moje účast bylo ohrožená, ale podařilo se mi splašit nějaké peníze, jen teď nemám co jíst. XD
V sobotu ráno jsem na sebe tedy hodila několik vrstev oblečení a vyrazila na vlak. Celý den jsem si připadala jak ve snu, což se projevilo hned na nádraží, kdy jsem omylem vlezla do vagónu první třídy a zmateně koukala na papírky s číslem 2 nalepené na každém kupé. Povedlo se mi poplést ještě několik lidí, než mě těda přesvědčili o tom, že to znamená "druhá třída" a klidně tam můžem sedět. V půl jedenácté už jsem vystupovala v Brně. Měla jsem v plánu jít se podívat na náměstí, ale nakonec se mi nikam nechtělo, takže jsem usedla na ledový mramor, četla Den Trifidů a čekala na Yami. Její autobus přijel dřív, takže jsme krásně stihly autobus do Tvarožné, jinak bychom hodinu čekaly. Koupila jsem si ještě hamburger, ale jako, byl to hnus. Každopádně takovéhle věci jsou na probrání nejlepší (zvlášť když máte kocovinu), takže mi posloužil místo kávy.
Po optání jsme našly zastávku na bus (nebylo to zas tak těžké, čekal tam už pořádný chumel lidí) a procpaly se dopředu. Povedlo se nám i vystoupit na správné zastávce a po následování davu lidí jsme dorazily k poli, na kterém se měla odehrávat bitva. Do začátku ale ještě zbývaly asi dvě hodiny, takže jsme se šly projít až do Tvarožné, kde jsme obhlížely stánky, ale hlavně účastníky bitvy, vyhýbaly se koním a povozům, poslouchaly útržky rozhovorů, snažily se zjistit, která uniforma je která a vůbec, rozplývaly se nad vším možným.
Jenže po hodince už nebylo co dělat, takže jsme si šly zabrat fleka u pole. U zábradlí už bylo docela dost lidí, takže jsme zůstaly stát na kopečku nad silnicí. Asi půl hodiny před začátkem už začala přicházet vojska a bitva začala na čas. Upřímě, vůbec nevím, o co tam šlo. :'D Komentátor sice četl jakýsi text, ale přes palbu zbraní a děl toho moc neuslyšíte. Také byl problém rozeznat jednotlivé strany. Fajn, Rakušáci měli obyčejné šedé kabáty, Francouzi byli modročervení papoušci a Rusové? Hmm, něco se zelenou barvou, že? Ale z té dálky to prostě moc nepoznáte. Navíc jsme neviděli, co se děje vpravo pod kopcem, kde patrně bojovali Rusové, ani vlevo na kopci, kde pořád stála jízda v čele s Napoleonem. Navíc bylo zvláštní, že nebyli žádní mrtví. Padlo jen pár lidí. Chápu, že si asi nechtěli špinit uniformy, ale prostě mi to přišlo divné. Pokud jste nevěděli, jak ta bitva dopadla, tak jste to nepoznali. Měla jsem chuť citovat Arashi: "Co to má bejt? Bojujte si jako chlapi, sakra!"
Necelé dvě hodiny jsme tedy klepaly kosu. Yami vytáhla termosku s čajem, ale byl už studený. Já fotila jak o život, jenže jsme stály docela daleko s digitálem to prostě nepřiblížíte... Jakmile ohlásili konec, všichni lidi se rozutekli na bus. My toho využily a dostaly se až k zátarasům. Měly jsme štěstí, jednotky se kolem nich vracely do vesnice. Tedy, vraceli se všichni, krom Napoleona. Na toho jsem měla zálusk, protože se mi ho nepodařilo pořádně vyfotit, ale ten Amík si prostě rovnou zajel do svého VIP stanu, pff.
Šly jsme ještě jednou do vesnice, abychom si koupily něco na zahřátí. Nějak jsme se přimíchaly mezi pochodující vojáky a chvíli se bály, že nás zašlápnou, takže jsme přidaly do kroku. Před námi šly dva Frantíci. Jak koukám na fotky, už na pojišti se ti dva drželi pořád u sebe (fufufu). Yami se rozplývala, že si pod nimi představuje Fritze a Katteho. Nakonec zastavili u krámku s medovinou a my též. Pila jsem jí poprvé v životě a byla dobrá, škoda jen, že tak drahá. Yami si dala taky a s kelímky v rukou jsme se vydaly zpět na autobus. Tady se mi taky povedlo vypustit hlášku. Plazily jsme se do kopce snažíce se, abychom se nepolily medovinou a já se rozohnila nad tím Napoleonem. "Hřeje si zadek v zadku." Když mi došlo, co jsem to vypustila z úst, snažila jsem se to opravit, chtěla jsem samozřejmě říct "ve stanu", ale to už Yami přes svůj záchvat smíchu stejně neslyšela...
V Brně jsme se ještě stavily v Mekáči. Fuj, jsou tam všechna obchodní centra tak hnusně narvaná? Pak byl ale akorát tak čas se rozloučit, takže jsem se vydala na vlak a Yami na bus. Cestou jsem si prolistovávala časopisy Válka a History revue, které jsme dostaly zdarma, a pak zase skončila u knížky. Bohužel, už večer mě začalo bolet v krku, ale myslím, že oproti účinkujícím, co tam vyřvávali rozkazy, to určitě bude nic.
Problém nastal, pokud jste se horkem, světlem a kraválem vzbudili brzy ráno a i když jste na sebe soukali cosplay kdoví jak dlouho, stejně jste do Zahrady dorazili před jejím otevřením. Každé ráno jsme tedy mohli pozorovat krásnou frontu.